Baltic trip

Když jsem 14. prosince nasedala do letadla, směr Miláno - Praha, nedocházelo mi, že se za necelých 40 hodin budu plavit po Baltském moři. Stejně tak mě nenapadla spousta dalších věcí, které jsem do té doby o Polsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Finsku nevěděla.

2015_01_kink_jitka_halirova_01

2015_01_kink_jitka_halirova_02

Pravidelná linka z Tallinu do Helsinek společnosti Viking Line naskýtala jednak skvělou možnost poznání nefalšované mořské nemoci a zároveň toho nejtmavšího odstínu modré, se kterým jsem se kdy u slané vody setkala.
 

2015_01_kink_jitka_halirova_03

Po nepatrném vystřízlivění a výstupu na pevninu následoval další převoz trajektem na ostrovní pevnost a zároveň předměstí Helsinek, Suomelinnu. Nejspíš tohle byl ten moment, kdy jsem pochopila, že námořník vypadává z mého seznamu snových jobů.
 

2015_01_kink_jitka_halirova_04

2015_01_kink_jitka_halirova_05

Jedna z věcí, která musí více než mě šokovat turisty ze zemí Beneluxu, jsou skály v centru města, uvnitř kterých si Finové vytváří podzemní garáže nebo klidně i kostely.
 

2015_01_kink_jitka_halirova_06

V Tallinu mě mile překvapilo téměř úplně všechno. Od boršče až po námořní muzeum Lennusadam.
 

2015_01_kink_jitka_halirova_07

2015_01_kink_jitka_halirova_08

Riga byla trochu jako výlet do Ruska a Vilnius jsem si naprosto ztracená v jeho roztomilosti užívala jen s naivní turistickou mapkou.
Varšava předčila všechna očekávání, až na polské (či ruské) pirohy. Když už má totiž člověk pocit, že větší kýč než reklama na Coca Colu z roku 2003 není, vytasí se Polsko se svou vánoční výzdobou ve stylu Jeffa Koonse. Nicméně další, o něco méně kýčovitý pohled z Pałace Kultury i Nauki, by asi neměl při návštevě Varšavy chybět. Akorát pozor, neberou cash!
 

foto, text: Jitka Halířová (víc na jejím TUMBLR)
 

(y)
 

Comments