Kolem dokola okolo Milána

Miláno má specifickou pověst. Tak jako Paříž je městem lásky, New York městem, které nikdy nespí, Miláno má převážně ve "slevomatovských" vodách statut města módy. Jen na nákupy tam však rozhodně nejezděte.

 

Když znovu vzpomínám na Miláno, probírám se několika různými kapitolami, z nichž by každá zasluhovala zvláštní pozornost. První tři měsíce jsem měla pocit, že jde opravdu jen o město módy, centrum povrchnosti, místo, kde bych neměla nikdy vyjít po soumraku bez paralyzéru v kabelce. Nejprve na vás tohle město zapůsobí, když vylezete z metra na stanici Duomo a spatříte jednu z nejúžasnějších, do dnes stojících staveb. Máte pocit, že jste viděli to nejdůležitější a jdete nakupovat nebo zírat na výlohy do Galerie Vittorio Emanuele II. Po šesti měsících však není Duomo nebo Galerie ani v nejmenším to, co mi uvízlo hluboko v paměti. Byl to na krátkou dobu domov, odkud jsem vycestovávala a poznávala Itálii. Pokud bych měla Miláno a celé to avventura italiana shrnout, nebude stačit jen dvanáct snímků a dvanáct popisků. Pokud bych totiž opravdu chtěla, nebude bohužel stačit ani sto snímků a sto stran.

 

2015_07_kink_milano_misto_01

 

Na Cairoli jsem vyfotila svou první milánskou fotografii. Není to tahle, ale je na ní také zadek koně generála Giuseppeho Garibaldi.

 

2015_07_kink_milano_misto_02

 

Cairoli z druhé strany, při východu z hradu Castello Sforzesco a největšího parku Sempione, kde jsem trávila téměř všecha letno-podzimní rána v legínách s Nike Running aplikací.

 

2015_07_kink_milano_misto_03

2015_07_kink_milano_misto_04

2015_07_kink_milano_misto_05

 

Miláno je fajn, ale když už je člověk na tom skvělém Apeninské poloostrově, proč si neudělat výlet někam za lepší pizzou a mořem? Cesenatico opravdu naplnilo moje představy o podzimních vylidněných plážích a posezónním rajském klidu.

 

2015_07_kink_milano_misto_06

 

Když jsem do Milána přijížděla, rozhodně jsem nevěděla, že má i moderní část. (Protože jsem si ignorantsky myslela, že budu v klasicky vyhlížejícím italském městě s nadmírou butiků a neutuchajícími slunečními paprsky. Omyl, bez deštníku ani ránu). Další věc, která mne překvapila, byl fakt, že nejspíš každá italská dáma nad 50 vlastní a hlavně nosí kožich. Rozhodně ne fake!

 

2015_07_kink_milano_misto_07

 

Jak jsem již říkala, nemá cenu se o víkendech zdržovat jen v Miláně. V únoru, někdy kolem hloupého svátku lásky, vypukne každoročně v Benátkách karneval. Nejhledejte tam ale jen Asiaty pózující pro jiné turisty v dobových kostýmech za stovky eur.

 

2015_07_kink_milano_misto_08

2015_07_kink_milano_misto_09

 

Pokud toužíte zažít neopakovatelnou atmosféru hor, jezer a pocitu chudoby, je nedaleko ležící švýcarské město Lugano přesně pro vás. Kromě hor a jezer tu najdete i banky, banky a také banky. Každopádně, je to od Milána co by kamenem dohodil, tak proč se tam nepodívat?

 

2015_07_kink_milano_misto_10

 

Moje nejoblíbenější nemilánské místo je jednoznačně Varese. Je tam asi všechno, co má správné severoitalské město mít. Poutní místo, kterým je zde Sacro Monte (na jehož vrcholu budete mít pocit, že už konečně můžete zemřít), vyhlášené pizza fast food místo, dále pak klub, kde se všichni o víkendech schází a samozřejmě, těžce fašistický pozůstatek vlády Mussoliniho.

 

V závěru musím uznat, že tento článek vlastně není až tak úplně o Miláně, ale o etapě života, které říkám “Miláno”.

 

Foto, text, edit: Jitka Halířová (víc na jejím TUMBLR)
 

(y)
 

Subscribe to our newsletter!


 

Comments