Království selfies

Jakkoliv si namlouváme, že žijeme v post-postmoderním světě, kdy vidíme na povrchy cizích planet i do struktur vládních organizací, nic v nás nedokáže samo o sobě vyvolat takový rozsah estetických a etických otázek jako koncept „arms-length pictures“, neboli selfies.

I když si můžeme říkat, kolik technologických zákrut a PR průzkumů stojí za tím, když na sebe otočíme tělo smartphonu, nejde jen o rituál, ale jeden z nejúspěšnějších způsobů jak přesunout pozornost od čistě viděného (portrétu) k podpovrchovému a nevnímanému. Nehledě na všechny leaknuté fotografie celebrit, politiků, masožravých plastických doktorů, selfies z pohřbů babiček nebo u šikmé věže v Pise, dokud jsou dobře míněny a namířeny, působí také jako katalyzátor společenských a estetických problémů.
 
Teď jde jen o to, jestli se k tomu i „tvůrčí“ využití selfies postaví jako k reprezentativnímu médiu, a ačkoliv se o to snažili mnozí, včetně Terryho Richardsona nebo Darii Werbowy, pořád tam nejsme. A je to vlastně v plánu?
 
To ale nic nemění na tom, že jsme se je naučili vnímat jako účinnou fotografickou disciplínu a odnášet si z nich dojmy stejně tak, jako třeba ze 300 let starých krajinek. Holky, které vědí co chtějí jen s pomocí jedné čočky připevněné k tomu samému zařízení, ve kterém si nastavují budík a hledají vlaky do Budapešti. S pomocí smajlíků kolážují samy sebe do prostoru, ve kterém s nimi můžeme být na chvíli také.

2015_05_kink_adela_sexting_01

2015_05_kink_adela_sexting_02

2015_05_kink_adela_sexting_03

2015_05_kink_adela_sexting_04

2015_05_kink_adela_sexting_05

2015_05_kink_adela_sexting_06

2015_05_kink_adela_sexting_07
foto: A (MTV Welcome To My Crib)
text: Nikola’s Petrlík
edit: Marián Rehák a Jitka Halířová
 
(y)
 

Subscribe to our newsletter!


 

Comments