Analogové cestopisy: Rozhovor s Martinem Šlechtou

Film se noří do vývojky, všude je tma a ve vzduchu visí napětí, co že z toho vyjde. Fotografie Martina Šlechty vyprávějí příběhy z Islandu, New Yorku nebo Čech. V kombinaci s filmem Kodak a legendární Leicou mají tyto příběhy opravdu jedinečnou atmosféru.

2015_01_kink_martin_slechta_01
2015_01_kink_martin_slechta_02

Proč vlastně fotografuješ na analog a proč Leica?

Po pravdě si myslím, že to začalo tím, že když jsem fotografoval, chtěl jsem mít nějaké tónování a ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nikdy to nebylo ono. No a pak jsem si uvědomil, že se téměř všichni vizuálně snaží co nejvíce přiblížit právě analogové fotografii. V té době jsem viděl, že lidi už znovu začínají používat film, tak jsem si říkal, „Proč to nevyfotíš rovnou, chci vidět, jak to fakt vypadá.“
 

Jak bys popsal to, čemu se věnuješ?

Pro mě samotného je těžké se někam zařadit. Je to asi o tom, že rád cestuju, poznávám nová místa, lidi a vlastně i kvůli tomu mám rád film, protože si v danou chvíli užívám dané místo, kde jsem, nemám možnost kontrolovat výsledek na displeji a hlavně nemám deset pokusů na jeden portrét. V opačném případě pak ty fotografie vznikají v počítači
a ne tam, kde právě jsem.

2015_01_kink_martin_slechta_03
2015_01_kink_martin_slechta_04

A kde jsi teď? Co je aktuální?

Sice jsem začínal v marketingu a můžu asi i říct, že jsem se v tom vlastně docela viděl, ale postupně se z fotografie, jako z koníčku, začalo stávat něco, co mě momentálně
asi nejvíce živí. 
Někdy před rokem jsem si v uvozovkách vymyslel projekt ve spolupráci
s módní návrhářkou Eliškou Judovou a vzhledem k tomu, že byl projekt zadarmo, jsem se divil, jak se to povedlo. Nakonec jsem na vernisáži v Polagraphu potkal jednu modelku, ani jsem jí neoslovil, jen jsem se pak kluků zeptal na kontakt a ona s námi ve výsledku jela fotit po Čechách. Na film a polaroidy. Ale přesně takovou fashion fotografii bych chtěl dělat. Je to pro mě mnohem skutečnější než studiová fotografie. Vždycky mě pobaví, když jdu po ulici a z každé reklamní kampaně na mě kouká modelka, které se odráží
v očích akorát tak reflektor. Tam to sdělení, které se snaží reklama říct prostě podle mě není.

2015_01_kink_martin_slechta_05

Čemu bys tedy dal přednost? Cestám a v osobní rovině dokumentární fotografii nebo fashion fotografii, která by eventuálně mohla představovat úspěšnou kariéru?

Spíš hledám cesty, jak to spojovat, než dávat přednost jednomu či druhému. Ale upřímně, od reklamy bych se chtěl držet asi co nejdál, protože právě díky studiu marketingu vím,
jak funguje. Asi úplně nechci nějak „networkovat“, jen abych měl kariéru.

 

Když už jsme u kariéry, co je tvůj dream job?

Asi něco ve stylu Josefa Koudelky. Skoro až nekomfortní život, cestování a dokumentování situací. Hrozně moc si vážím, že někoho takového máme.

2015_01_kink_martin_slechta_06
2015_01_kink_martin_slechta_07

Kromě Koudelky, o kom by sis rád přečetl v Kinku?

Kdybych měl doporučit někoho dalšího, napadá mě hned několik jmen. Určitě by to byla moje oblíbená malířka Dáša Hricková (její práce např. jejíž barvy a neurčité kouřové obrazy mě inspirují k fotkám, které chci ještě teprve vyfotit. Z hudebníků určitě J & Cold Cold Nights které když jsem slyšel poprvé na vernisáži v Polagraphu, myslel jsem si,
že tam J přišel z jiného světa . S jeho kapelou chci něco určitě nafotit. A do třetice
můj kamarád, filmmaker Petr Vyšohlíd, který má super oko na upřímné všední momenty, které mě hrozně baví.

 

foto: Martin Šlechta (víc na jeho WEBE )
text/edit: Jitka Halířová
 

(y)
 

Comments