Jak se kreslí americký sen

Monika Grubizna je mladá ilustrátorka z Polska, která zkouší své štěstí za oceánem. V rozhovoru pro Kink porovnává bydlení v tak rozlišných prostředích, vývoj od tiskařky známé na polské umělecké scéně k freelance ilustrátorce, ale i to, co pro ni vůbec znamená slovo úspěch.

Moniko, mluvíš o sobě jako o protagonistce naivního umění. Řídíš se tímto stylem, když pracuješ na nových dílech, nebo je to spíš něco, co z tvojí tvorby přirozeně vychází?
Snažím se nelimitovat se žádným stylem, raději se řídím vlastní intuicí místo okoukávání triků ostatních. Mám moc ráda naivní umění, ale rozhodně jej nevidím jako předlohu pro moje vlastní díla. Je pro mě spíš inspirací a připomínkou toho, co pro mě je a vždy bylo důležité: upřímnost and hledání mého vlastního uměleckého sebevyjádření.

Monika Grubizna in an interview for Kink.cz

Spousta tvých prací byla vystavená na hodně zajímavých místech, doplněna rozličným osvětlením, což dodávalo výstavám mystickou nebo i depresivní atmosféru. Bylo to tvým záměrem — vystavit tvé barevné práce v jiném světle — nebo to byla jen shoda náhod? :)
Většinou jsem měla jen částečnou kontrolu nad tím, jak jsou moje díla vystavena, takže ta výsledná prezentace byla vždycky víceméně náhodná. Skoro pokaždé ale atmosféra prostředí díla dobře doplňovala.

Žít a pracovat v Bostonu musí být skvělou zkušeností pro mladou ilustrátorku. Jak se ti jako nezávislé umělkyni podařilo přestěhovat se z Polska do USA hned po dokončení školy? Snila jsi o tom dlouho?
Byla to příležitost, po které jsem přímo skočila. Můj manžel je vědec, a byla mu nabídnuta pracovní pozice v Bostonu. Hned jsem v tom viděla možnost jak zkusit něco, o čem jsem vždy snila – kariéru ilustrátorky na volné noze. Rozhodla jsem se odstěhovat se s ním do USA, což bylo něco, co by se nám oběma dřív zdálo absolutně nerealistické. Tahle část našeho života už ale brzo končí, a máme v plánu se vrátit do Evropy, konkrétně do Skotska.

Monika Grubizna in an interview for Kink.cz

Máš pocit, že tohle “americké prostředí” (míněno země/lidé/společnost) nabízí jiný přístup k věcem a více možností než východní a střední Evropa?
Určitě se tu více cení, když je člověk aktivní a bere iniciativu. Lidé tu jsou víc otevření, nápomocní a hodně zaměření na zlepšování sebe samých. Pro většinu mých starších známých z Polska je USA synonymem blahobytu, ale to už dávno není pravdou – American Dream už neexistuje, na obou stranách oceánu mají lidé ty samé problémy, jen přístup k nim se liší: Poláci naříkají, Američané jednají. Záleží to jen na vás, jak moc se snažíte vytvořit si dobré podmínky tvrdou prací a vytrvalostí.

Monika Grubizna in an interview for Kink.cz

Hodně umělců tvrdí, že tvrdá a kvalitní práce stačí k tomu, aby se člověk stal komerčně úspěšným a známým. Co bylo tvým zlomovým okamžikem, kdy si tě začaly všímat světoznámé prestižní značky?
Neřekla bych, že byl v mojí kariéře nějaký určitý přelom, všechno byl spíš proces. Ona ta samotná definice komerčního úspěchu je hrozně subjektivní – čas od času můžu dostat velkou zakázku, ale stejně jsem pořád na cestě k úplné, každodenní finanční stabilitě. Všechno začalo nabírat na obrátkách před dvou a půl rokem, kdy jsem se rozhodla se plně soustředit na ilustraci, vytvořila si portfolio a začala prezentovat svoji práci. Můj příběh je možná trošku netradiční v tom, že jsem svou uměleckou kariéru začala jako tiskařka a po nějakou dobu jsem byla součástí umělecké scény. Poté jsem začala pracovat na uměleckých knihách, a až pak jsem se konečně zaměřila na ilustraci. Jedním z nejdůležitějších momentů mojí kariéry byla zakázka od The Washington Post, anebo designování ilustrací a layoutu dětské knihy publikované Etnografickým muzeem v Krakově.

Monika Grubizna in an interview for Kink.cz

Monika Grubizna in an interview for Kink.cz

Máš nějakou společnost, projekt nebo cíl, pro který/ou by si chtěla pracovat? Pokud ano, proč zrovna tato specifická firma nebo projekt?
Doopravdy mi chybí manuální práce, a taky bych chtěla dělat na více nekomerčních projektech. Pokud se bavíme o ilustraci, chtěla bych jednou pracovat s Mattem Dorfmanem a Alexandrou Zsigmond, art directory z the New York Times. Vždycky jsem obdivovala skvělé a překvapivé výsledky jejich spolupráce s ilustrátory. Dalším mým snem je najít vydavatele pro dětskou knihu, kterou jsem právě dokončila. A potkat se s Tomim Ungererem.

Monika Grubizna in an interview for Kink.cz

Kdybys měla vybrat pět věcí, které v tvém životě dávají smysl, co by to bylo?
Je skoro nemožné sestavit takový seznam. Jedinou stálou věcí v mém životě je chaos – ten kreativní; ale mohla bych dodat pár dalších: změna, káva a čokoláda.

Byli bychom rádi, kdybys nám mohla doporučit zajímavého člověka nebo projekt, který si myslíš, že by měl být zmíněn v Kink Magazine.
Gosia Herba

Dík!

Monika Grubizna: Long Muzzle Illustration, Instagram, Facebook

Interview: Marián Rehák
Edit: Anna Wim

(y)

Comments