No Apologies

Saga Becker je švédská transgender herečka, která se v roce 2015 stala laureátkou ceny Guldbaggen za svůj výkon v hlavní roli ve filmu Something Must Break. Poprvé jsme se potkali před rokem, kdy jsem s ní dělal rozhovor pro můj blog, a od té doby jsme zůstali v kontaktu. Mezitím Saga jako první trans* herečka vyhrála národní filmovou cenu a stala se významnou trans* advokátkou a známou osobností. Znovu jsme se potkali v Praze během letošní Pride a společně jsme si povídali si o životě, lásce a budoucnosti, přichystali pár outfitů a nafotili tyto fotky.

2015_10_kink_saga_becker_01

Kde jsi vyrostla?
Vyrostla jsem uprostřed lesa nedaleko malého městečka Ronneby na jihu Švédska. V okolních lesech a přírodě jsem si hrála s mými mladšími bratry.

Where did you grow up?
I grew up in the woods outside the small town named Ronneby in the south of Sweden. The woods and the nature were the playground for me and my two younger brothers.

 

Vracíš se tam často?
Ne, teď už tak často ne, ale má matka a bratr tam pořád bydlí. Chybí mi ta příroda, ticho a vůně dřeva. Dříve jsem se utíkala skrývat do okolních lesů, byly takovým bezpečným místem, kde jsem mohla snít o tom, jaké by to bylo stát se tou ženu, kterou jsem byla uvnitř. Bylo to místo, kde jsem měla plnou moc a kontrolu nad svým vlastním životem.

Náš dům stál vedle jezera – pamatuju si, jak jsem tam seděla a sledovala zapadající slunce přes špičky všech těch stromů, jen já, mé myšlenky, mé sny a červená / růžová / fialová obloha. Bylo to jediné místo, kde jsem mohla být slabá, kde jsem mohla plakat nebo křičet a dostat ze sebe všechnu bolest.

Do you go there often now?
No, I don’t go there that often, my mother and my brother still live there. I miss the nature, the silence and the smell of wood. The woods and the nature became my hideaway back then – a safe place where I could dream of becoming the woman I was on the inside. The safe place where I had the control over my own life.

Our house was placed by a lake, and I remember just sitting there in the sunset watching the treetops – just me, my thoughts, my dreams and the red/pink/purple sky. That place in the woods by the lake was also the only place where I could be weak, cry, scream and let the pain out.

 

Kolik ti tehdy bylo?
Mám pocit, že mi bylo okolo deseti nebo jedenácti, když to začalo.

How old where you then?
I think it started when I was around 10-11 years old.

 

Řekla jsi tehdy někomu o svých pocitech?
Nikomu jsem to neřekla. Měla jsem strach, že by mě všichni opustili a zůstala bych sama.

Did you talk to someone about your feelings?
I didn’t tell anyone. I was afraid to be left alone.

 

Kdy sis uvědomila, co se přesně dělo? Chci říct, že na pravé jméno toho všeho, co se dělo, jsi musela přijít až mnohem později. Byla jsi tehdy schopná nějak popsat nebo pojmenovat to, co se tenkrát dělo?
Ne, nevěděla jsem, jak popsat to, co jsem cítila nebo kdo jsem byla. Společnost a její cis-normy mi říkaly, že bych takhle neměla přemýšlet. Bylo mi 19, když jsem se začala identifikovat jako transgender, i když jsem to věděla už od svých 10 let.

When did you realise what was happening? It must have been way later until you could name what was going on. Did you have words to describe what you were feeling?
No, I didn’t have words for it. What I felt or what I was, society has its hard cis-norms and was telling me that I could’t think that way. I was 19 when I came out as transgender, but I have known since I was 10.

 

A snažila ses nějak jako dítě prezentovat tak, jak jsi chtěla? Měla jsi tu šanci?
Jako dítě a teenager jsem byla hodně androgynní. Nosívala jsem upnuté oblečení a dávala si make up, ale nikdy úplně tak, jak jsem chtěla. Nejsem zrovna ten typ dívky, co miluje nošení šatů, jsem spíš street-smart holka, však víš.

And when you were a kid did you try to express the way you wanted to be? Did you have the chance?
I was very androgynous kid and teenager. I would wear tight clothes and makeup, but never the whole way as I wanted to. I’m not the dress kind of girl, I’m more the street-smart kind of girl, you know.
2015_10_kink_saga_becker_02

Jo, vím!:) Měla jsi tehdy během dospívání nějaké queer kamarády nebo “social safe space“?
Měla jsem pár queer kamarádů na internetu, ale našla jsem si nové kamarády, když jsem se odstěhovala z mého rodného města.

Yeah, I know. :) Did you have a group of queer friends or some social safe space when you were growing up?
I had some queer friends online, but when I moved out of my hometown I made some new friends.

 

Co si myslíš, že tě v tom věku ovlivnilo? Jakou hudbu jsi tehdy poslouchala? Které filmy jsi měla nejradši?
Hudba mi tehdy hodně pomáhala, poslouchala jsem kapely jako The Knife, VNV Nations, Crüxshadows… Milovala jsem film Fucking åmål (Show Me Love). Taky jsem poslouchala Björk, Peaches…

What do you think had formed you in that age? What music did you listen to? Which films did you like?
Music helped me a lot, I was listening to bands like The Knife, VNV Nations, Crüxshadows…
Fucking åmål (Show Me Love) was a movie I loved. I was also listening to Björk, Peaches…

 

Napadlo tě už tehdy, že někdy budeš sama hrát ve filmu?
Ne, nikdy mě to nenapadlo.

Did you ever think you would be in a movie back then?
No, I had never thought of it.

 

2015_10_kink_saga_becker_03

Pamatuješ si na svou první lásku?
To je těžká otázka. Poprvé jsem se doopravdy zamilovala až po mém coming outu. Potkala jsem mého nyní bývalého přítele a ten se stal prvním člověkem, kterého jsem milovala. Byla to moje první vzájemná láska. Na první opravdové lásce je něco zvláštního. Byli jsme spolu 5 let a pořád ho mám ráda. Byl úplně prvním člověkem, který miloval Sagu, zachránil mi život a ukázal mi, že se mnou není nic špatně.

Do you remember your first love?
That’s a hard question. The first time I was in love for real was some time after I came out as transgender. I met my ex-boyfriend and he was the first person I loved. It was the first real mutual love. There is something special about that first real love. We were together for 5 years and I still love him. He was the first one to ever love Saga, he saved my life and showed me that I was not broken.

 

Přesně vím, jaké to je. První pravá láska bývá taky hodně komplikovaná, ale stejně mezi vámi navždy zůstane určité pouto.
Jo, to je pravda. Pořád je jediným člověkem, který o mně ví úplně všechno.

I know what that feels like. And it is always complicated with the first true love, but you will have that bond forever.
Yeah it is. He is the only person who knows everything about me.

 

Je fajn, když s takovými lidmi zůstaneš v kontaktu.
To jo, ale je to taky hodně těžké.

It’s good to keep people like that close.
Yeah it is, but it’s hard as well.
2015_10_kink_saga_becker_04

Kdy ses odstěhovala z Ronneby?
Přestěhovala jsem se, když mi bylo 18-19; do Malmö, třetího největšího města Švédska.

When did you move out of Ronneby?
I moved when I was 18-19. I moved to Malmö, Sweden’s third largest city.

 

Kvůli škole?
Jo, kvůli škole, ale myslím, že jsem prostě chtěla vypadnout z mého rodného města.

For school?
Yeah, for school, but I guess I just wanted to get away from my hometown.

 

Studovala jsi gender studies, že? Máš pocit, že ti to pomohlo v objevování toho, kdo jsi nebo kým chceš být?
Ano, myslím si, že mi to pomohlo rozumět sobě samotné a taky jak naše společnost a celý svět funguje. Naučila jsem hodně o normách, struktuře ve společnosti a patriarchii.

You studied gender studies right? Do you think the school helped you explore more about who you are or who you want to be?
Yes, I really think that gender studies helped me understand myself and how the society and the world works. I have learned a lot about norms, structure and patriarchy.

 

Podle mě jsou (cis) normy hrozná přítěž. Vždycky mě hrozně zamrzí, když vidím trans lidi chovat se určitým způsobem jen proto, že si myslí, že by se tak chovat měli.
Přesně tak, všechno je hrozně binární a tyto normy ovlivňují všechny z nás, svazují nás, nutí nás dělat věci, které možná ani nepotřebujeme nebo nechceme dělat.

I think the (cis) norms are a great burden. I always feel so devastated when I see trans people heading for things they think they should do.
I know, everything is so binary and the norms are effecting all of us, holding us back, make us do things we maybe don’t need to do or want to do.
2015_10_kink_saga_becker_05

Teď bydlíš ve Stockholmu. Kdy ses tam přestěhovala?
Do Stockholmu jsem se přestěhovala před rokem, po premiéře Something Must Break. Abych pravdu řekla, do Stockholmu jsem se přestěhovala jen kvůli kariéře. Všechno se děje ve Stockholmu.

You live in Stockholm now. When did you move there?
I moved to Stockholm a year ago. It was after we shot the film Something Must Break and after the premiere. Actually, I moved to Stockholm only for my career. Everything is in Stockholm.
 

Poté, co jsi vyhrála cenu Guldbaggen, se o tebe začala hodně zajímat média. Jsi ambasádorkou dvou neziskových organizací, píšeš blog pro švédskou televizi. Tvůj život se musel hodně změnit.
Ano, změnil se. Je to šílené. Poslední dobou hodně pracuju a nemám moc volného času. Bloguju, dělám hodně photoshootů a rozhovorů a poznávám spoustu nových lidí.

After you won the Guldbaggen award you became very visible in media. You are now an ambassador of two NGOs and you write a blog for Swedish TV. Your life must have changed a lot.
Yes, it did. It’s crazy. I work a lot these days and don’t have much free time. I blog, I do lot of photoshoots and interviews and meet lot of new people…
 

Jak vidíš svoji budoucnost? Jaké máš plány?
Hrozně se mi líbí, že teď mám šanci dělat spoustu rozmanitých věcí, hrozně ráda něco tvořím a rozvíjím samu sebe a učím se spoustu kreativních dovedností. Chtěla bych víc psát, právě teď pracuju na pár knihách. K psaní jsem vždycky měla hodně blízko. Je to pro mě něco jako terapie. Nechci se ale omezovat jen na jednu věc, chci experimentovat s mojí kreativitou a zkoušet nové věci.

How do you think of your future? What are your plans?
I love that I have this chance to do all different kinds of stuff. I love to create and I love to work on myself and develop all kinds of creative skills. I want to write more – I’m working on some books now. Writing has always been very close to my heart. It works as a therapy for me. But I don’t want to limit myself, I want to experiment with my creativity and try new things.
 

Máš možnost si zvolit, na co se zaměříš. Moc se mi líbí, co děláš. Ve Švédsku jsi vzorem, díky čemuž máš možnost oslovit lidi.
Používám všechny platformy tak, abych tohle umožnila i jiným lidem. Je důležité, aby byla propagována rozmanitost. Jsem hrozně šťastná a poctěná z toho, že to co dělám, dalo jiným lidem sílu.
Často mluvím o tom, že nemůžu být mluvčím všech transgender lidí, protože jsme všichni tak různí. Potřebujeme více hlasů, protože si navzájem pomáháme.

You have the chance to choose what you want to focus on. I think you will do great things. You are a role model in Swedish context so you have the voice you can use.
I use all my platforms to bring forward other voices too. Visibility of diversity is important. I’m so happy and honoured that other people are strengthened by what I do. I often talk about that I can’t be a spokesperson for transgender people because we are all so different. We need more voices, we complement each other.
 

Odkud bereš tu všechnu energii? Co tě motivuje?
Před pár roky mi umřela babička. Byla mojí nejlepší kamarádkou a ve všem mě podporovala. Společně jsme se smály, plakaly, navzájem si pomáhaly. Byla mým idolem. Předtím než umřela, něco mě naučila – říkala, že život je moc krátký na to, abychom ho neustále žili ve strachu. Že by vám nikdo neměl zabránit být tím, kdo jste. Nikdo by vás do ničeho neměl nutit nebo vám v něčem zabraňovat. Říkala, že mám žít svůj sen a být sama sebou, a to teď dělám. Žiju, žiju svůj sen. Už se ničeho nebojím. Odmítám se omlouvat za to, kdo jsem.

Where do you get the energy? What keeps you going?
I lost my grandmother a few years ago. She was my best friend and she supported me in everything. We laughed together, cried together and helped each other. She was my hero. Before she died, she taught me something. She said that life is too short to walk around being afraid all the time. That no one should prevent you from being who you are. No one should push you down or hold you back. Live your dreams and be yourself. I do that now – I live, I live my dreams. I’m not afraid anymore and I refuse to apologise for my existence.

2015_10_kink_saga_becker_06
2015_10_kink_saga_becker_07


 

Interview a Video: Pandamian
Edit a Překlad: Anna Wim
Foto: ok, sister
Styling: Kaa & Luka
MUA: Chlorophyll Von Needle
 

(y)
 

Comments